Poznatky pro praxi

Potkani trpí mnoha nemocemi, některá onemocnění jsou srovnatelná s lidskými a způsobována i příbuznými druhy bakterií, některá vzájemně přenosná nejsou (člověk nedostane sialodakryoadenitidu, potkan zase nechytí chřipku), jsou i taková, kde potkan onemocní nebo ani známky onemocnění nejeví, avšak člověk se nakazit může a tento virus může být teratogenní (lymfocytární choriomeningitida). Ve velkých chovech jsou tato onemocnění pečlivě hlídána a při průkazu nemoci je utracena celá kolonie. V domácích chovech může být situace jiná, pokud ovšem máte zájem, veterinář odebere potkanovi v narkóze trochu krve a laboratoř určí, s jakými nákazami se potkan během života musel potýkat. Vyšetření trvá cca týden, deset dní, záleží na tom, co všechno chcete vyšetřit. Toto může být vhodné např. při velkých transportech nových zvířat z/jiné země. Jak takový screening a na jaké choroby může vypadat, je možno vidět např. na stránkách velkofarmy Charles River Laboratories v Německu, vyšetření dle tzv. profilů FELASA(the Federation of Laboratory Animal Science Associations) nabízí např. firma AnLab.

V našich podmínkách se nejčastěji potýkáme se záněty kůže po pokousání, respiračními problémy u imunokompromitovaných zvířat a infekcemi močovými. Pro respirační i močové problémy platí shodně vhodnost antibiotik, neboť tyto problémy jsou nejčastěji způsobované bakteriemi. Z našich zkušeností nám nejlépe vychází chinolony, v mírnějším případě se přidávají do pitné vody (např. Enrogal 10 mg/ml, ředíme 1 ml na půl litru pitné vody), zvířata se ho nijak nezdráhají pít, zejména dostanou-li předtím piškoty 🙂 V těžších případech injekční forma (např. marbofloxacin (Marbocyl) 1x denně pod kůži). POZOR! na chinolony rychle vzniká tolerance, často již v průběhu první léčby a navíc zkřížená a při opakovaném podávání, byť na stejný problém, nemusí zabrat. V humánní medicíně se podávání chinolonů s výjimkou běžných komunitních infekcí močových a dýchacích cest musí konzultovat s antibiotickým střediskem a jejich nasazení posoudit s ohledem na epidemiologickou situaci a citlivost. Jinak lze, např. po rozsáhlejší operaci, podávat i penicilinová antibiotika (ampicilin, cefalosporiny).

V případě kožních problémů potkani mohou být přeléčeni prakticky většinou léků, které dostává člověk. Na běžná poranění, vzniklá např. pokousáním, jsou výborné dezinfekce na bázi jódu (Jodisol), nikdy jsme si nevšimli alergické reakce. Ovšem nepoužívejte tyto látky dlouho, i potkan má štítnou žlázu a může dojítk hyperfunkci ze vstřebaného jódu. Na nespecifické podráždění pokožky, hojící se škrábance, drobné zanícené ranky se osvědčuje genciána. Pozor u albínů, může jim pak narůst poněkud fialová srst 🙂 Genciánová violeť vysušuje, je dobré kombinovat např. s bílou vazelínou nebo nesoleným vepřovým sádlem (ano, i to ve zvěřinci máme) :-). Pozor, pokud už máte potkana celého fialového a vyrážka se šíří, patrně půjde o parazity (nejčastěji svrab), případně plísně (zejména u nahatých nebo imunokompromitovaných potkanů) a tam genciána nestačí.

Rozárka

Absces vyňatý vcelku z nadklíčkové krajiny u mladé samice. Podkladem byla patrně mízní uzlina.

Ne všechny abscesy vznikají v podkoží na základě infikovaného poranění kůže. Takové stačí mnohdy rozříznout, vyčistit od hnisu a rána, byť poměrně velká a nehezká, se zhojí poměrně snadno a rychle. Často nejsou třeba ani povrchová anestetika, pokožka nad abscesem bývá odumřelá, tvoří jen slupku nebo je tam přímo pouze strup a ten je možno odstranit špičkou injekční jehly nebo čepelkou skalpelu. Pokud ještě ne, zamezení šíření do okolí a „zrání“ ložiska je možno ovlivnit potřením boule Višněvského balzámem a ovázáním. Varování: Višněvského balzám není pro potkana toxický, ale rozhodně by ho neměl olizovat, a hlavně, balzám je špinavě hnědá tekutina, která silně páchne po uzeném a tento výrazný pach ulpí na všem, čeho se dotkne. A to napořád 🙂 Takže pozor, než si s ním něco začnete.

Vhodné je potom důkladné vypláchnutí dutiny peroxidem vodíku (odstraní hnis a krev, jako živnou půdu pro další hnisání) a dutina se může vysypat Framykoin zásypem (ne mast!). U abscesů sedících v hloubce může být nutný chirurgický zákrok. Před těmito výkony je vhodné celkové podávání antibiotik zmíněných výše, aby se předešlo při manipulaci s ložiskem rozšíření infekce po těle.

Abseces

Tentýž absces po rozříznutí. Sýrovitá hmota uvnitř reprezentuje typický drolivý potkaní hnis.

Další běžně užívanou látkou je zelený Novikov. Novikov je směsí ethanolu, kolodia a malachitové zeleně, ta působí jako dezinfekce a tekuté kolodium po ztuhnutí jako obvaz. Potkanovi nechutná, takže si i častí „nípalové“ nechají stehy na pokoji aspoň než Novikov opadá.
Ještě větším nípalům je možno zabránit v hlodání a tahání stehů navlečením do prubanového kabátku.

Absces v břišní krajině u potkana

Absces v břišní krajině u potkana. Potkan je čerstvě probuzený z narkózy, proto se tváří tak udiveně.

Samotný kabátek se vytvoří navlečením dostatečného kusu Prubanu a vystříháním otvorů pro nožičky. Pruban se nesmí nikde zařezávat. Je možno vytvořit i více vrstev nebo podložit gázou apod. Samozřejmě potkanovi pevně rozhodnutému, že si kabát svleče, neodolá sebelepší Pruban. Pak je možnost, byť už to zní docela sadisticky, poprosit veterináře, aby kabát přišil, přilepil okraj tkáňovým lepidlem nebo dokonce vytvořil sádrový krunýřek (nezasádrovat potkana celého, aby nedošlo k přehřívání, prosím, pouze okraj! a jen na první dny, než se rána aspoň trochu zcelí, a to se stane u potkana rychle).

Aurora po operaci

Samice Rowett Nude po vynětí nádoru. Trčící ocas je vedlejším efektem opiátů.

Samička na obrázku podstoupila vynětí několika tumorů mléčné žlázy. Kabátek má několikavrstevný, protože patří k zatvrzelým „svlékačům“. Již se z narkózy probrala, ovšem vypadá zcela mimo sebe, neboť dostala léčiva proti bolesti. Zde je nutno si uvědomit, že v citlivosti na tyto léky jsou obrovské interindividuální rozdíly. Albinotická plemena snáší i dávku na horní hranici a zevně není pozorovatelný žádný útlum, kdežto barevné varianty jsou „vyřazeny“ z činnosti na celý den po třetinové dávce!! Podobné rozdíly jsou pozorovatelné i u samců i samic.

Tato samice (chovaná v domácnosti) podstoupila tento zákrok opakovaně, až do věku téměř tří let! Vzhledem k věku, zdravotnímu stavu a prokázané citlivosti byla operována v ataralgézii (diazepam (Apaurin) 3 mg/kg i.m., butorfanol  (Torbugesic) 0,01  mg/kg s.c.), po operaci dostala carprofen (Rimadyl inj) 2 mg/kg s.c. Operaci v této kombinace přestála výborně. A nekamenujte mne, v potkaní lékárně máme, co máme! 🙂

Přerůstající zuby

Přerůstající zuby vlevo

Potkan se zanedbanými přerostlými zuby vlevo z důvodu malokluze – špatného postavení dolního levého hlodáku. Dolní hlodák přerůstá ven z úst a horní se stáčí dovnitř, protože mu chybí kontakt s dolním partnerem. Pravé hlodáky jsou normální, potkan hlodal „na půl úst“. Vada se projevila až v dospělosti, kdy se zvýraznila patrně vrozeně daná odchylka růstu čelisti nebo chybně založené lůžko zubu.

Vadné zuby po zabroušení

Vadné zuby po zabroušení

I po zkrácení hlodáků bylo patrné chybné postavení zubu. Zub musí být opakovaně zabrušován, případně vytržen a to i horní, který je sám o sobě v pořádku. I po úpravě je vidět zahnutí zubu, který se „nepotkává“ se svým protějškem a potkan ho nemůže proto užívat k hlodání. Rostoucí zub zraňoval měkké tkáně kolem tlamky, zejména horní pysk. Pravostranné zuby zvířeti postačovaly k výživě.

Cysta, kterou jsme objevili v oblasti operační jizvy, nás překvapila svou velikostí, ale i samotnou existencí. Nic podobného jsme zatím neviděli. Pokud je potkan poraněn či jinak poškozen, reaguje spíše tvorbou abscesu.

Preparace cysty vcelku post mortem.

Pohmatově přes kůži jsme cítili fluktuaci, měkký odpor a poddajnost, jako by člověk mačkal balónek s vodou. Potkan nejevil známky bolesti.

Vypreparovaná cysta

Samotná cysta byla enormní, měřila 9 cm a vážila 79 g.

Cysta

Cysta obsahovala žlutou serózní tekutinu.

Obsah cysty

A léčba? Prosté odsátí obsahu by nemuselo stačit, cysta by se znovu naplnila a mohla by zvířeti způsobit konzumpční ztrátu krevních bílkovin. Chirurgický zákrok by byl patrně nezbytný.

 

Vnitřní paraziti

Potkani trpí roupy. Nejsou to ti samí, jako lidští červi známí u dětí (Oxyuris neboli Enterobius vermicularis), potkanů se týká roup Syphacia muris, méně Aspiculuris tetraptera. Chová se stejně jako roup lidský, červíci velcí maximálně 3 mm žijí v tlustém střevě potkana, kde samice po sedmi dnech po vylíhnutí pohlavně dospívají, v období tělesného klidu migrují do konečníku a kladou vajíčka do kožních záhybů kolem řitě, což potkana dráždí a svědí. Příznaky nebývají, u silného začervení potkan může „mít roupy“, je neklidný, nervózní, hubne a líná mu srst, může dojít k výhřezu konečníku, silně napadená mláďata špatně rostou. Na odborné vyšetření jsme posílali samici s obrovsky distendovaným břichem v hrůze, že jde o obávanou Tyzzerovu chorobu (zvětšené břicho je jedním z příznaků), po clostridiu naštěstí nebylo ani památky, zato laboratoř potvrdila masivní napadení Syphacií. V trusu vidíme malé, tenké červy jen při hodně silné infekci.

syphacia

Syphacia muris, dospělec přichycený na lepící pásku

Jak zjistit napadení Syphacií: stejně jako u lidí. Vezmeme lepící pásku, potkanovi rozbalíme kožní záhyby kolem řitě pod ocáskem, izolepou důkladně „otlapkáme“ kůži a páska se přilepí na podložní sklo. Podložní sklo vyšetříme pod mikroskopem. Pokud je potkan napaden roupy, nalezneme shluky typických vajíček, můžeme zachytit i dospělého jedince. Vzácná Aspiculuris tetraptera vajíčka klade v tlustém střevu a ta se dostávají ven stolicí. Vajíčka i dospělce A. tetraptera nalezneme ve stolici po vyšetření metodou dle Fausta.

vajce01

Syphacia muris, vajíčka přichycená na lepící pásku, zvětšení 100 x

A co teď s tím: fenbendazol nebo ivermektin. Fenbendazol můžeme získat jako prášek či suspenzi, ve větším množství pro zvěřince jako výrobek Panacur (pro ovce a kozy). Ivermektin je součástí léku Ivomec. S přídavkem fenbendazolu existují veterinární diety pro hlodavce, kde se potkani krmí takovou dietou až tři měsíce, což teprve vede k úspěšné eradikaci červa. Vajíčka Syphacie totiž přežívají mimo zvíře celé týdny, lepí se na povrchy, prach a protože jsou lehká, létají vzduchem a je prakticky nemožné je odstranit či zahubit (pouze vyvařit nebo etylénoxidem, případně parami formaldehydu nebo oxidu chloričitého, což je všechno tak lákavé, že snad radši ty roupy…). Po deseti dnech od požití vajíček samice začnou klást nová vajíčka a celý cyklus se opakuje, takže infekce syphacií se nám v chovu objevuje znovu a znovu a nikdy nekončí. Pokud nemáme dostupnou dietu s fenbendazolem, která je ku…ky drahá, koupíme si Panacur 2,5 % a. u. v. susp., kde je 25 mg fenbendazolu v 1 ml a podáváme potkanovi přímo do tlamky v množství 20 mg na kg. Vypadá to asi takhle:

200 g 160 ul
250 g 200 ul
300 g 240 ul
350 g 280 ul
400 g 320 ul
450 g 360 ul
500 g 400 ul
550 g 440 ul
600 g 480 ul
650 g 520 ul
700 g 560 ul

Pro podávání je nejvhodnější pipeta (no, ale kdo to doma má, že jo) nebo inzulínka. Některým jedincům suspenze Panacuru docela chutná i sama o sobě, ačkoliv ze všeho nejvíc připomíná drcenou křídu.

Turnovec-Panacur

Odčervování potkana Panacurem

Nemusíme se bát, že potkana předávkujeme, fenbendazol je špatně rozpustný ve vodě, omezeně se vstřebává ze střeva (zvlášť u potkana) a smrtelná dávka je až 10 g, což je pomalu tisícinásobek léčebné dávky! Názorů na dávkovací schémata je více, doporučuje se jak týdenní každodenní podávání, což ovšem neřeší problém vajec v prostředí, tak např. jednou týdně či jednou za čtrnáct dní dva dny po sobě apod. Upřednostňujeme podání jednou za 14 dní, kdy dojde k eliminaci dospělců ve střevě, což zabrání kladení dalších vajec, a to minimálně po šest týdnů, což je odhadovaná doba infekčnosti vajíček v prostředí, až se tímto způsbem vyčerpá „přísun“ nakažlivých vajíček. Veterinární diety se podávají až tři měsíce, ovšem obsahují fenbendazolu méně, účinná dávka je už u cca 5 mg/kg denně.

Panacur se prodává v tabletách, suspenze v litrech, takže se vyplatí až u majitelů desítek potkanů, kdy bychom se zase nedoplatili Ivomecu. Ten se nesmí podávat březím a kojícím, fenbendazol by měl být bezpečnější. Pokusy potvrdily menší vrhy a mírně vyšší úmrtnost mláďat, ale tyto testy zahrnovaly podávání mnohem vyšších dávek léčiva a delší dobu. Jednorázová dávka samici před porodem je bezpečná a může snížit ohrožení nákazy mláďat, kterým podáváme léčivo až po odstavu. Věkem vnímavost k nákaze Syphacií klesá.

Syphacia není přenosná na člověka. Vajíčka samozřejmě spolknout lze a děje se tak, ale člověk je na ně zcela nevnímavý. Imunitní systém je spořádá jako jakoukoliv jinou nečistotu.

Možný přenos a nakažení vnitřními parazity od potkana ovšem nabízejí tasemnice Hymenolepis nana (tasemnice dětská) a Hymenolepis diminuta. Jsou to tasemničky velké pouhých několik cm a jsou u nás velmi vzácné, nákazy se vyskytují spíše od divokých potkanů v tropických oblastech s nízkou úrovní hygieny. U nás si tyto tasemnice mohou předávat přímo děti v dětských kolektivech.